Konec mlčení o mzdách: co platí v Česku už dnes

S právem na informace souvisí zákaz doložek mlčenlivosti o mzdě. Flexinovela zákoníku práce (zákon č. 120/2025 Sb.) od 1. června 2025 výslovně zakazuje sjednávat doložky o mlčenlivosti ohledně výše a struktury mzdy, platu nebo odměny z dohody – v pracovní smlouvě, samostatné dohodě i ve vnitřním předpisu.

Prakticky to znamená, že zaměstnanci se o svých odměnách smějí mezi sebou bavit a zaměstnavatel jim to nesmí zakazovat ani je za to postihovat. Staré doložky ve smlouvách jsou neplatné a jejich ponechání může být pokutováno – uvádí se sankce až 400 000 Kč. Pro firmy z toho plyne jediné rozumné řešení: smlouvy zrevidovat a připravit se na to, že rozdíly v odměnách budou vidět.

Jak vypadá vyřízení žádosti v praxi

Aby žádost o informace neskončila chaosem, potřebuje firma jednoduchý proces:

• Přijetí žádosti – definovaný kanál (HR, formulář) a evidence, kdy žádost přišla
• Určení srovnávací skupiny – podle zařazení prací v systému odměňování, ne podle odhadu
• Výpočet průměrů podle pohlaví – ze všech složek odměny, ne jen ze základní mzdy
• Odpověď ve lhůtě – písemně, s uvedením kritérií odměňování
• Archivace – doklad o tom, co, komu a kdy bylo sděleno

Pozor na malé skupiny: pokud jsou ve srovnávací skupině dva tři lidé, průměr fakticky odhaluje konkrétní mzdy. Směrnice s tím počítá – informace se poskytují způsobem chránícím osobní údaje, ale právo zaměstnance tím nezaniká. I to je důvod, proč skupiny prací promýšlet dopředu.

Co právo na informace znamená pro zaměstnavatele

Právo na informace je „stresový test“ celého odměňování. Každá odpověď zaměstnanci je zároveň malý audit: ukáže, jestli firma umí určit srovnatelné práce, jestli zná průměry po pohlavích a jestli rozdíly umí vysvětlit. Firmy, které mají pořádek v datech a pravidlech, vyřídí žádost rutinně. Firmy bez systému riskují, že každá odpověď odhalí neodůvodněný rozdíl – a stane se podkladem pro stížnost, žalobu nebo podnět inspekci práce.

Zaměstnavatelé mají navíc povinnost zaměstnance o tomto právu každoročně informovat. Nejde tedy o pasivní režim „kdo se nezeptá, nic se nedozví“ – firma musí sama aktivně připomínat, že se zeptat lze.

Časté otázky

Dozvím se, kolik bere konkrétní kolega?

Ne. Právo se týká průměrných úrovní odměny za skupinu srovnatelných prací, rozdělených podle pohlaví – ne individuálních mezd konkrétních osob. Kolega ti ale svou mzdu sdělit může dobrovolně; zakazovat mu to zaměstnavatel nesmí.

Může zaměstnavatel žádost odmítnout?

Ne – právo na informace platí pro zaměstnance všech zaměstnavatelů bez ohledu na velikost firmy. Odmítnutí nebo neposkytnutí odpovědi ve lhůtě je porušením povinnosti, které může řešit inspekce práce.

Co když z odpovědi vyplyne, že beru méně?

Rozdíl sám o sobě nemusí znamenat diskriminaci – může stát na objektivních důvodech (praxe, výkon, kvalifikace). Pokud ho ale zaměstnavatel nevysvětlí, má zaměstnanec silnou pozici: důkazní břemeno nese zaměstnavatel a při prokázané diskriminaci vzniká nárok na doplacení rozdílu i náhradu újmy.