Za devatero horami a devatero lesy žil hodný, pracovitý král. Vstával s prvními paprsky slunce a od brzkého rána kraloval. Sotva se ráno posadil na trůn, trousili se za ním jeho rádci i prostý lid a žádali ho tu o schválení nové daně, onde zase o odsouhlasení ceny opravy královského vozu. Poslední kapkou pak byl královský podkoní, který se přišel zeptat, zda si může vzít dva dny volno ze služby. Jinak hodný král se tuze rozzlobil.

„Copak mě musí všichni neustále otravovat? Nejde zařídit, abych měl trošku klidu?“ Vedle sedící malá princezna se na tatínka překvapeně podívala „Tak používej SmartFP. Vše tam schválíš, podepíšeš a tví poddaní budou vždy vědět, co se děje a jak jsi rozhodl.“ Král se na ní udiveně podíval. Zavolal si prvního rádce a nakázal mu, aby zítra měl SmartFP u královské postele. Jak nakázal, tak se i stalo.

Ráno při snídaní jedním koutkem oka zkontroloval na královském monitoru, kdo má právě dovolenou, jaké požadavky přišly od zahradníka, kuchaře, podkoního či komorníka. Cestou do své královské pracovny potkával poddané, kteří se jen usmívali a nic nechtěli. Věděli, že je vše schváleno či podepsáno. Hned po obědě se objevil cukrář a přinesl ten největší jahodový dort a položil ho před princeznu.

„Co to má být?“ Chtěl se nevrle zeptat král. Ale v tom mu to došlo. Nastavil automatické úkolování a toto je výsledek jím zadaného úkolu. „To máš ode mě za tu nejlepší radu“, řekl malé princezně a pohladil ji po vlasech.